Historie

Tanec „Česká beseda“ byl sestaven v roce 1862–3 na podnět spisovatele Jana Nerudy zemským tanečním učitelem Karlem Linkem z některých charakteristických národních tanců. Z  původních lidových písní, provázejících tyto tance, k ní sestavil hudbu hudební skladatel a pedagog Ferdinand Heller,spolumajitel hudební školy s Bedřichem Smetanou Původně určená jako salonní tanec ve formě čtverylky pro čtyři páry stojící proti sobě.

Skládá se z několika českých národních tanců, jako jsou třeba polka, rejdovák, obkročák či kalamajka z nichž jsou sestaveny taneční figury.
Poprvé se tancoval na plese v pražském Konviktu 11.listopadu1863. Tančilo jí 24 párů,, mezi nimi i Bedřich Smetana a Jan Neruda.
Tanec Česká beseda byl velmi dobrým pomocníkem v boji za národní uvědomění v době Bachova absolutismu a jeho význam jako skutečně národního tance dosvědčuje to, že se stal ze salonního tance, jak byl původně zamýšlen, tancem lidovým a přetrval prakticky nezměněn a tancuje se dodnes po celé republice. Ještě v šedesátých letech minulého století se učil i v tanečních. Název „Česká beseda“ převzalo i mnoho krajanských spolků v zahraničí a  mnoho z nich , hlavně v Americe, tento název stále užívá.
Tancoval se i v dobách nejtěžších, za obou světových válek a hlavně jako výraz radosti po jejich ukončení. Největšího rozmachu dosáhl po první světové válce, kdy ho na sokolském sletu tancovalo několik stovek kolon, nejenom z Čech, ale i z Ameriky a Kanady a všichni, včetně krajanů, v národních krojích. Podobně vznikly o něco později i Moravská , Hanácká a Slezská beseda vždy složené z typických tanců pro danou oblast. A co o tanci říká sám autor v předmluvě k popisu tance:
„Beseda“ , tento první český salonní tanec, který u obecenstva tancemilovného dochází větší a větší obliby, byl z podnětu oblíbeného básníka a feuilletonisty Jana Nerudy r. 1863 původcem tohoto spisu z  některých skutečně krásných českých národních tanců sestaven, k čemuž hudební skladatel Ferdinand Heller podle příslušných původních národních a tanečních písní, při těchto národních tancích obyčejně zpívaných, složil hudbu. Tanec a hudba tvoří tudíž v skladbě té částky vzájemně se  doplňující. Národní tance pro „besedu“ zvolené , byly jak v kroku, tak i  v provedení v příjemnou taneční figuru složeny, při čemž, pokud možno, šetřeno bylo původní formy těchto tanců.
K složené takovým způsobem taneční figuře tvoří hudby rytmicky správný průvod. Ježto tyto české národní tance, v útvar figurální sloučené, nejen svou charakteristikou, ale i krásou svých kroků se vyznamenávají, jest potřebí, aby byly také dobře a půvabně provedeny, a má, pokud možná, jejich národní ráz i v provedení salonním se označovati. Nesmírného hupkování, jakož i sprostého dupání jest se vystříhati a k  tomu hleděti, aby tanec stejnou měrou lahodil zraku i sluchu divákovu. Tj. ostatně pravidlem každého společenského tance. Zvrhne –li se tanec v  bezuzdné kolotání, mizí všecka slušnost, všechen půvab; i sama vnada pohybů těla i rukou a taneční krok mizí při rychlém, ukvapeném provedení; náležiť k tomu již jistá míra umělé dovednosti a bezpečné obratnosti, aby při tempu jen poněkud rychlejším také dobře a krásně se  tančilo.
V listopadu roku 1863 tančilo „besedu“ po prve v sále konviktském za hlučného potlesku 24 párův a dne 16. ledna 1864 tančilo již 140 párů v „Národní besedě“ v sále Žofínském v Praze tento salonní tanec, kterýž u obecenstva tancemilovného rychle doznával větší a větší obliby. Roku posléze uvedeného vydal jsem tiskem sepsání tance „besedy“ a spis ten byl rychle rozebrán. Když pak činěny ke mně z mnohých stran dotazy a  projevována přání, odhodlal jsem se „besedu“ zevrubně popsati a  podrobněji vysvětliti, a naději se, že práce tato u našeho tancemilovného obecenstva dojde přízně tím více, ježto jak kroky, tak figury taneční jsou způsobem snadno pochopitelným vysvětleny.
V Praze 1891  - Karel Link